ŠERIFOVA ZPOVĚĎ

Už je tu zas ta neodvratná chvíle,
kdy ruka ruce palec zalomí,
kdy ústa pronesou jen chvějící se AHOJ
a oči slanou slzu uroní.
Bylo tu krásně, když oheň barvil tváře
a jeho teplo zahánělo chlad.
Byla tu správná parta pionýrů
a jeden druhému byl dobrý kamarád.

Skutečné chvíle jsou jen pomíjivé,
však ve vzpomínkách žijí stále dál.
Tak prosím toho, který všechno řídí
abych znovu zas se vracel tam,
kde každý večer oheň barvil tváře
a jeho teplo zahánělo chlad,
kde každý by se pro druhého rozdal
a jeden druhému byl dobrý kamarád.

Snad zase jednou připnu si tu hvězdu
s níž jsem si s vámi na šerifa hrál.
Snad zase jednou prožiji ty chvíle,
kdy každý, kdo měl radost, tak se smál.
Snad oheň zas nám bude barvit tváře
a jeho teplo mírnit chlad a hřát.
Opět si budem všichni vzácně blízcí
a jeden pro druhého pak dobrý kamarád.