Jaro
Jaro
jak výkřik vzlyků v tichu;
jak lež co už se netají,
jak prudké křeče v břichu
Morana už s proudem pluje,
však jaro trošku zaspalo;
i slunce někam emigruje,
snad se tolik nestalo
Ledy se tyčí z vody říční,
a z polí píseň nese se;
po ránu světlo půlměsíční,
pro Tebe milá snese se
Srdce nám zčernalo, mrazem se ohlo,
a slova jedová pouštíme z úst
Copak nás dostalo? Copak nás zmohlo?
Držíme nelidský citový půst
Komentáře (14)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Tebe jsem tu, milý pane, dlouho neviděla...anebo jsem tvé básně prošvihla. Tahle se mi líbí moc...a jak píše Cecilka, po půstu začnou hody...SNAD!!!
20.03.2006 18:39:00 | Keilanne
Báseň je dobrá. Možná trošku drhne ve druhé strofě, ale celkový zážitek to vynahradí. Jen taková maličkost. Proč sis dal jméno Totenkopf ?
20.03.2006 16:17:00 | jarynbacin
Tak za to půlměsíční světlo darované
patří ti ježibabí poklona! :o)
Dílko tvé náramně je zveršované...
a po půstu se teprv bude hodovat! ;o)))
20.03.2006 15:03:00 | Cecilka
Asi jsem divnej (teda určutě), ale budu trochu kritičtější. Líbí se mi konec, naopak nelíbí se mi některé rýmy (zmohlo - ohlo, nese se - snese se), rytmus také úplně nešlape (např. začátek druhé sloky). Suma sumárum umíš lepší.
20.03.2006 14:30:00 | JardaCH
Asi jsem divnej (teda určutě), ale budu trochu kritičtější. Líbí se mi konec, naopak nelíbí se mi některé rýmy (zmohlo - ohlo, nese se - snese se), rytmus také úplně nešlape (např. začátek druhé sloky). Suma sumárum umíš lepší.
20.03.2006 14:30:00 | JardaCH