Jarní předverší

Každý den mi tím svým svítáním
rozrážíš oční víčka a vpouštíš do nich ranní chlad.
Studené slunce,
v němž stále zebou ruce
a tráva se svlíká z bílého pláště.
Všechno stále vypadá tak nějak ospale a zvláštně.
Zmuchlaná stébla, jako moje vlasy,
když se po prosněné noci probudím.
Je to jako odstín zimy
napíchnutý ježečkovi do bodlin.
Místo budíku se do uší dere hvizd ptáků ze zahrad.
Snad přichází.
Prosili jsme ho všichni o návrat.
JARO.
První petrklíče,
ospale probouzející se stromy.
Ještě nějaký ten měsíc a míza vyletí do koruny.
Obraší lístky, vylezou poupata
a na všechny barvy bude zem najednou bohatá.
Jaro,
barevná paleta všech možných odstínů,
malířův štětec kreslící nejednu květinu...