Sen

Mraky plují nad hlavou
slunce září z nich.
Slyším píseń jásavou
je v ní slyšet smích.

Hned vydám se v onen směr
bych zřel toho básníka.
Vtom se prudce probudím
slyším zvonit budíka.

Ted´už vidím jen
není život žádná láce,
že byl to jen pouhý sen
a musím zas jít do práce.

Ted´už musím rychle vstát
abych nebyl poslední.
I když bude se to divné zdát
ta píseń v hlavě stále zní.

Zpívá se v ní o jaru
krásné ptačí zpívání.
A brnkání na kytaru
co všechny chmury zahání.

Je v ní slyšet řeky proud
šum tichého luhu.
Vidíš pstruha ladně plout
měnit se vodu v duhu.

Nedbaje finanční tísně
vydám se za voláním,
které slyším z této písně
za lesem,řekou,touláním.

Však už moje hlava bystrá
vymyslí si důvody,
co přesvědčí mého mistra
že musel jsem do přírody.