myšlenky

V pustopusté noci, zcela bez pomoci
a vstříc svému osudu kráčela Luna.

V probouzejícím se ránu v rosé trávě
zelo bílé holoubátko tak nevinné, tak malé...

Hučící potok ze skaliských hor
volně se valí do údolí.

V jeho řevu hraje antický chor
sám v sobě probouzejíc duši

V dálce slyšíc hromobití
to Poseidon své vlny vzpouzí.
A v Kreonově domě se Antigona souží.

Zlomený Achileus kráčí vstříc Cháronovi
V podsvětí Cerberos si hoví.

Slunce po nebezké dráze uhání na zlatých koních
a spustošená země saharských pouští skomírá.

V slzavém údolí mého zraku, jež bloudí po kraji
strasti života se zmítají...

Rozcházevši se ve štěstí a v myšlenkách
Sám plovoucí na smutečních ledových krách.