Večer za městem

Daleko za sídlištěm, ve ztraceném čase,
překládám zas já své kroky,
cesta je dávno zarostlá nechtěným hložím
a vzduch voní vůní starých travin.

Pouličními světly v dálce ozývá se šero.
Přináší s sebou klid ospalých večerů,
a v nich vidím tu rozlehlou oblohu,
kde za jasných nocí smím pozorovat hvězdy.

Ticho tlumí poslední paprsky letního slunce
vysoko nad městem
a probouzí k životu prokřehlou prázdnotu
s mlčícím tichem všech zašlých snových dnů.

Uprostřed města toho večera
probouzí se k životu ruch a zábava,
světlo vysokých svítidel
zalévá ulice vonící dehtem a prachem.
Z míst zšeřelých křovin vracím se k domovu,
měním travnatou půdu za kvádry z betonu,
slyším auta řítící se po pražcích silnice...
a otevírám si klíčem domovní dveře --