Příroda

Louko zelená, ty trávo hladivá,
všimla sis že krásy tvé již ubívá?
Blyštivá bystřino, ženeš se horami,
stejně se spojíš s kalnými vodami.

Na hoře vysoké pár smrků stojí,
proč se o svůj život ty stromy bojí?
Oblako černé jim nahání strach,
těm pár stromkům ve skalách.

Oblako černé stojí na obloze,
stínem zkaluje vodu ve struze.
Stínem se odráží a bílou mění v čerň,
kéž by byl, oblak ten navždy zatracen!

Kde se však oblako černé to vzalo,
co sílu k životu té zrůdě dalo?
Kdejaká továrna přispěla k tomu,
proč se teď obracet k božímu domu.

Naše je vina a každý to vidí,
že se teď bystřina v potoku špiní.
K čemu je člověku žít jako parazit,
to radši jeho rod do země zarazit!