Zbudeme tu dýl?

S ránem, dávajíc dobrého jitra,
nadechnu opar, co z noci tu zbyl,
marné je čekaní, že bude zítra,
že bude večer, že zbudeme tu dýl.

Rozlehlá krajina, v očích ti svítí
na louce pod dubem vonící kvítí.
Malebnou květinu, cosi však tísní,
k pláči je pokryta rašící plísní.

Stromeček opodál tiše si roste,
to ticho však nebude napořád.
Jednoho dne vykřikne: "kdo ste?"
Vy, co ničíte přírodní řád.

S ránem, dávajíc dobrého jitra,
nadechnu opar, co z noci tu zbyl,
marné je čekání, že bude zítra,
večer už nebude, nebude! Shnil.