Do obilí
Do obilí
Anotace: .-.-.-
a kůži těla nechat splynout s barvou země.
Bříšky prstů promnout všechny klasy,
jako když hladí, vítr obliny Tvé, věrně
a svádí...
Ponořit do prostoru duši,
ruce vztáhnout k nebi,
zalichotit slunci,
jenž slzu z líce suší
a sluší...
Nechat prostoupit vůni všemi smysly,
zády umačkat si lože.
Do dálky hledět, vnímat cudný příslib
a setřást z hrudi hoře.
Tvá bytost vyplňuje planetu,
prsa se dmou a zase klesnou.
Svěží vánek v rozletu,
tiší čas písní věčnou.
Usínáš...
a zlaté vousy klasů
něžně protknou Tvojí krásu.
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Chtěl jsem napsat něco moudrostí oplývajícího, nicméně myslím, že postačí říct, že je to opravdu výborné!!!
30.07.2006 14:46:00 | Herjann Skald Vargstjern
Ano, přesně tak, chápání bez logiky. Jen, ležela jsem tam sama a kolem pobíhal dědův pes :-) Takových básní jsem nenapsala mnoho. Většinou to nejde, tvořit bez vložení uplakaných citů... Bohužel. Jedna z mála situací, kdy prostupují tělo i duši nádherné pocity a ruka píše.
09.07.2006 22:03:00 | šedá bílá myška
já když jsem byla podruhé těhotná, měla jsem skoro identické pocity, co je popisuješ v této básni, ležela jsem na poli s dvouletou dcerou a pociťovala propojení s okolím, vesmírem, takové chápání bez logiky, tranz, a za týden jsem se dozvěděla, že jsem v tom, teď jsem si na to s Tebou vzpoměla, já bych to tak nádherně a silně, plně nenapsala, fakt!
09.07.2006 21:51:00 | Jarky
no teda Myško, Ty,Myška a obilí, krása nevídaná, tak mladá a tak talentovaná, sakra, jdu se zahrabat.
09.07.2006 21:03:00 | Jarky