Bouře

Pach hlíny a mokrých stromů
visí v okolí mého domu.
Je tíživý a dusí.
Vzduch se třpytí v kapkách ostrým sluncem.
Už to přestat musí!
Zalykám se, tíseň svírá mi ruce.

Omdlévám a padám.
Jaká strašná zrada!
Padám a nade mnou
uzavírá se rychle nekonečná temnota.
A co pode mnou?
Otvírají se brány pekelné..

Však něco mě budí -
déšť, co se nudí
a zatéká mi do očí.
Už není žádné peklo - procitám.
Vlahá zem mi tělo promočí.
Nevstávám a oddávám se představám.

Byla jsem už mrtvá?
Či mozek mé sny plýtvá?
Bouře utichla.
A mě snad zasáhly ty nejsilnější blesky,
že jsem pronikla
na ty lidem nepřístupné stezky.