Motýl

Motýl
--------

Láska je jako motýl,
je křehká,svobodná,
jemná jako dotek motýlích křídel.
Motýl - láska,
sladká jako nektar
který sosá sosáčkem,
voňavá jako květy,
barevná jako duha nad loukou,
nespoutaná jako bouře.
Bouře?
Vyplaší motýla!
Zažene lásku?
Né!
vášeň,není svobodná,
není jemná - přijde a žene vpřed,
není křehká jako motýlí křídla.
Vášeň je jako magická,
rozbouřená obloha.
Je krásná,je tajemná,
je silná....
ale není to čistá láska,
nezažene motýla
pokud se jí nedá strhnout,
nespoutá ho,
jen ho přivede do jiného světa,
schová se..pozorujíc z bezpečí bouřku.
"Je krásná"..myslí si,
ale ví že tak jak začala,zase skončí.
Zas bude moct na louku,
nasávat nektar,voňavý,sladký,
třepaje křídly kolem květů
z nichž stékají kapičky vody po bouřce.
Napije se - chutná...
vzduch se pročistil.
Neměl se napít!
Vášeň..bouřka...není věčná,
ale on se napil - neměl.

Teď bude čekat na další bouřku,
už mu nebude stačit sladký nektar,
bude se chtít napít.
Láska..vášeň - nejsou stejné,
jsou zaměnitelné,ale každá jiná.
Jedna je volná,nezištná,
druhá spoutává a mámí.
Jednou možná bude chtít motýl víc kapek,
vyletí dřív
a bouřka ho strhne,
zvlhnou mu křídla,ztěžknou,nebude moct létat.
Umře?
Ano,ale láska s ním neumře,
předá ji květinám.
Cožpak květiny jsou věčné?
Cožpak nezvadnou?
Zvadnou,uschnou...ale semínka,
ta předaná láska od motýla
se přikryje hlínou,
prospí se,
a na jaře probudí k životu.
Přivítá další motýli - předá jim lásku.
Je to jak pohádka..a láska?
Ta v ní vždycky přetrvává.