Rok

Na struny sluneční ptáci písně drnkají
a májenci toužebně tají dech,
ti bezstarostní do kuliček cvrnkají,
však bez starosti je pouze mech.

Žár praží, zlátnou obilí lány,
barevné plejády nepřestávají kvést,
za dost je radosti, splňují se přání,
ve stínu pozoruje, to mech jest.

Kapky svůj boj s větrem svádí
nad hranatou linkou panelových střech,
v stromů listech zmírá mládí,
ten netečný tam dole, to je mech.

Za dne vzduch se ledem třpytí,
na každé tváři ruměnec plá,
sněhem pokrytý je mech i kvítí,
Kdo způsobil to?
To jsem byl já.