Zahrada

Chtěla bych tě na procházku vzít,
třeba pohádkovou zahradou,
prostě jen podat ruku a jít,
myšlenky nech, prosím, za bránou.

První kroky vedou věčným jarem,
vzduch voní a kvítí rozkvétá,
tohle místo zdá se býti rájem,
však my dva teď jdeme do léta.

Klasy zrají, země žárem puká,
vidíš? - Támhle bouřky blýskání!
Zdá se mi, že se ti chvěje ruka,
jdeme dál - léto je za námi.

Podzim přináší své sladké plody,
opět je tu vůní k rozdání,
s listím začínaj´ se loučit stromy,
možná smutek, však v něm krása poznání.

Už je tady místo plné chladu,
z oblaků se sype bílý sníh,
zebe, ale tlumí náraz pádu.
Země spí a budit ji - je hřích.

Teď jsme možná spolu prošli věkem...
věř mi, není jara bez zimy,
žít včera či zítra není lékem,
tady a teď správný čas - i my.