Babí léto

Díval jsem se chvíli v lese,
jak vítr vane, listy nese,
spouští si je lehce k zemi,
a já z toho zůstal němý.

Krásné barvy ten les má,
zvíře si jich nevšímá,
to jen člověk žasne v hledí,
jak se les každý den mění.

Barva podzimu je žlutohnědá,
pozoruji list, jak si na zem sedá,
do mechu či do kapradí,
a jak tam s nimi krásně ladí.

Pozoruji to dějiství uchvatné,
než Slunce večer uhasne
a pak Měsíc v lese čaruje
a s tajemnem tam obcuje.

Zamlžuje všechny barvy,
skrývá zvířata, hmyz i larvy
a brodí se houštinami
mění les jak srdce panny.

Je krásný podzim, babí léto,
Slunce zas na nebe vzlétlo
a ukazuje svoji přívětivou tvář,
hřeje, lahodí než přijde mráz.