Zamilovaná Země

Do jasného Slunce se zakoukala Země
pro jeho zlaté kadeře.
A přestože se chce tvářit hrdě, pevně,
v jejím nitru to prudce vře.
Ze samé lásky jí jde hlava kolem,
pořád se okolo něj točí.
Byla by se za ním hnala honem,
kdyby se našel vhodný kočí.
V noci se dívá na jeho skromný odlesk
v chladných tvářích Měsíce,
když čas od času jí přepadne velký stesk
silný déšť skrápí jí líce.
Odsoudili k nešťastné lásce naši matku Zemi,
tak se mi, její děti, milujme i za ni.