Květina

Květina
==========

Bílá květina svou tvář slunci nastavuje,
dožadujíc se růstu,
člověku se srdce nad tou krásou zastavuje,
ptaje se,majíc prosbu:
Proč ta čistota,ta krása z té květinky tolik
září,aniž by cokoliv dělala?
Jen ve svém bytí setrvává,
jen je,
za ničím se nehoní,
nedělá víc než je potřeba.
Jen my se honíme,za přeludy a sny,
celé hodiny a celé dny,
zapomínajíc,že jsme též jenom bytí,
že nic víc neni třeba k žití.
Tak jako květina si žádá slunce,
to světlo pro svou duši,
tak i nám postačí jen bytí a láska,
to světlo,ten cit,co nám v srdci buší,
neboť to čistota i našich duší.
Vše navíc jsou jen fráze,
stavěné časem jako hráze,jenž mají cosi zastavit?
Láska k životu a k sobě samém,
ta podstata bytí,nelze ničím nahradit.
Proto se zastavte a aspoň chvíli jenom buďte,
nic nehodnoťte a nesuďte,
jen milujte a lásku rozsévejte,
další bílé květinky v sobě a kolem sebe zasévejte.