Podzim

Za zídkou staletou v objetí moudrých lip
krčí se paleta schoulených pomníků,
brzy jim pod bílou pokrývkou bude líp,
zatím je konejší zpívání slavíků.

Za cestou „křížovou“ tyčí se kostelík,
náruč svou rozpíná vstříc chladným mohylám,
již brzy stříbrem ho ozdobí první sníh,
zatím však v klidu se oddává vzpomínkám.

Za brankou zdobenou studna se ukrývá,
v hloubce té zračí se osudy zesnulých,
snad jen svůj obraz zří, kdo se v ni zadívá,
možná však slavík pak trpce mu zazpívá…