Rovnováha

Rovnováha…
Jako jin a jang.
Jako černá proti bílé,
jako dobro proti zlu.

I křehká příroda,
jako matička známa,
dokáže ji dodržet,
balancuje na pokraji.

Střídá se jaro, léto, podzim… zima.
Dodržuje a pravidelně mění místní klima.

Příroda věděla, proč dát dinosaurům jen pudy.
Cit vše ničí, proč ho máme?
Mohu oponovat: Když už člověk, tak se vším všudy.
Ale můžeme ještě přemýšlet, když „už vše známe“?

Společnost kolem, dává všemu jiné hodnoty.
Jako dřív to dávno není.
Od lidí nedočkáš se jen dobroty.
Čas dnes všechno mění.

Rovnováha mizí. Příroda též.
Člověk jí vadí.
Snad nezmizí, než
uvidí ji naše děti.