Košilka

Ach Zimo marnivá
řekni, kdo Tě sem zval,
jen vítr mi zazpívá
mráz naději vzal.
Se zimou v bílém kabátě,
má mrazivé drápy
co dělá, že nezná Tě
to nejvíc Tě trápí.
Když chtěl jsem ji pro sebe
noc vzala barvu tmy
já si vybral si Tebe
teď jsme to my.
Jinovatka kreslí obličeje,
co ztratí se za chvilku,
podle starého obyčeje
raději vezmi si košilku.
Košilka ze chvojí
ochrání před mrazem
je teď tvojí
já hodil ji na zem.