Pláňka

Planá jabloň v lukách stojí,
nikdo si jí nevšímá
Trpké plody ústa křiví,
tady příběh začíná

Na jaře je plná květů,
krása ta jí nechybí
I když je to jenom pláňka,
každý si ji oblíbí

Pod tím stromem líbal mladík,
svoji milou divoce
Jeho vášeň byla žhavá,
za čas nesla ovoce

Díky tobě, pláňko milá,
že ty jsi nám dala stín
Teď mám kluka i děvčátko,
jak já se ti odměním

Potom zašel za sadařem,
ten ji začal roubovat
Tvoje plody, moje milá,
bude mít teď každý rád