Voda co láká

Údolí, které na mne čeká,

 plné mrtvé hloubky,

 z dálky se mi smějí

 z vlnek ostré zoubky.

 Blyštící se hladina,

 vidím černé mraky,

 v dálce krajina,

 chtěl bych do nich vejít

 a sejít se tam s nimi,

 v náručí a objetí zimy.

 Stromy co odráží se,

 mihotají, mění se

 a pěna u kraje jak beránci,

 hraje si s kameny a bahnem,

 pleská si v temném tanci

 o mrtvý břeh bez trávy a života,

 čiší z toho samota.

 Kruhy, co se roztáčejí,

 sen o mrazení z víru,

 co mne táhne do toho mokrého nebe,

 zebe z toho,

 ale už se těším nezřízeně