Noční obloha

Dívam se na nebe,
jak stahují se nad lesem mraky.
Dívám se na nebe,
Díváš se taky?

Mraky tmavé a černé plují rychle,
čekají až vítr je obrátí,
všechno je najednou podivně ztichlé,
červánky jemné těžko se navrátí.

Hle, dívej se vzhůru,
jak měsíc osvítil ti bledou tvář,
tím světlem zaženeš svou noční můru,
teď přijdeš mi, jak měl bys svatozář.

Den co den pozoruji tento přírody um,
ale když měsíc září celou noc,
skloním tvář nebesům
a tiše žádám o pomoc.

Někdy totiž cítím tíseň či až strach?
Pokus se ve mně jak v otevřené knize číst,
přijde mi poté jak někdo by na mě sáh.
Zkus to a obrať ve mně další list.

A stejně zítra shlédnu zas, jak se stmívá,
přes všechen strach či zloby,
někdy je to totiž krásné,
jako když někdo tiše zpívá
a pak... pak jednoduše zhasne.