Jarní déšť

Jarní déšť
Markéta Poledníková

Prší.Kapky deště bubnují,
bubnují do oken a střechy
a mé oči milují
vidět slunce, jak ráno déšť suší,
jak rozmoklé jsou mechy
a jak květinám to sluší
po deštné vodní lázni.
A jak promoklí jsou dva blázni,
co před deštěm pro lásku nestihli se skrýt…

Když prší, je zima a smutno,
tak radši zavřu okno
a, zalezlá pod peřinou,
počítám jak hodina od hodiny plynou…
…a poslouchám blesky, hromy,
poslouchám kapky dopadat,
z okna vidím lidi, domy,
a vidím svět plný krás promokat.

A ráno zas vidím jej usychat,
jen kapky rosy na květech se třpytí,
květiny nestačí už vláhu polykat
a pavouci loví mušky do svých orosených sítí.

Je jaro a svět se raduje.
Probouzí se z dlouhé, tuhé zimy
a tenhle malíř maluje,
maluje verše, rýmy.
Maluje báseň o jaru...
Věnováno kamarádce Adélce Gajdečkové