Cestou pro dřevo

Slunce vystoupilo z mlhy,
je určitě přes mínus dvacet.
Už teď mi omrzají nohy,
a co teprv až se budu vracet?

Mrazy budou třeskuté
a obloha jasná,
vše je sněhem přikryté,
zima je to krásná!

To máme štěstí, mrzne až praští,
mrzne až tříská, až to praští.
To máme štěstí, mrzne až puká,
až to praští, až to praští!

Ve sklepě popraskaly kompoty,
potrubí je taky na vyhození,
za chůze mi přimrzají i boty,
nadávám do dámského přirození.

Mrazy už jsou třeskuté,
obloha je jasná,
vše je sněhem přikryté,
zima je to krásná.

To máme štěstí, mrzne až praští,
mrzne až tříská, až to praští.
To máme štěstí, mrzne až puká,
až to praští, až to praští!

Venku už je mínus třicet,
mé tělo mění se v led.
Nemůžu už zimou ani křičet,
přesto tu však asi zařvu hned.

Mrazy jsou tu třeskuté
a obloha jasná,
vše je sněhem přikryté,
zima je to krásná.

To máme štěstí, mrzne až praští,
mrzne až tříská, až to praští.
To máme štěstí, mrzne až puká,
až to praští, až to praští!

Uvědomuju si, že už na zemi ležím,
tělo svoje ani mráz necítím vůbec,
na kompotech teď už asi nezáleží,
jara nedočkám se, tohle je můj konec!

Mrazy bývaj třeskuté a obloha jasná,
jinovatkou pokrytej, zima byla strašná!