Zpívala si Ohře

V lese hlubokém,
temném a ponurém
žila byla hodná,
ale prohnaná
čarodějná paní.
Proměnlivé hadry vlály na ní.
Snila svůj život stejně jako sen,
žila sen stejně jakoživot,
v domečku chatrném,
světlém i tmavém,
velkém i malém,
se zahrádkou a co rostlo na ní.
Rostlo na ní každé její přání.
Mluvila tam s řadou podivných útvarů,
vařila jim spoustu kouzelných lektvarů
v kotlíku malém,
novém i starém,
ohněm zčernalém.
Dlouhé živoucí vlasy vlajíc za ní,
zpívala si o hře na rozhraní.
Jednou se jí zdál hrozně ošklivý sen,
neměla však chudák zdání jak z toho ven.
Probudila se v lítací posteli
a byla venku jako když vystřelí,
v lese hlubokém,
temném a ponurém,
někdo její stromy kácí bez vyzvání,
bere přístřešek jelenům a laním.
Zaklela tím směrem proud svých lamentů:
„nedělejte tu bordel jak v (z) parlamentu,
to svět neviděl, no to se mi snad zdá!“
Dřevorubci dejte pozor na ní,
nebo si vás najde a pak zraní.
Křičela tam na ně, až v žilách tuhla krev,
mráz, děs a hrůza běhaly po zádech.
Prostě to bralo dech, červenal se i mech,
neudrželi byste ji ani v řetězech
v domečku chatrném,
mokrém i suchém,
teplém i studeném,
připravuje si velkou snídani,
dřevodubce na rožni s houbami.
(Přejme jí výborného chutnání.)