JARO

Jaro rozběhlo se a bílý háv za ním jen vlaje,
ať kolem vody, po louce, či lesem,
vesele výská se, když utíká tím krajem,
jako by bylo na nejkrásnějším plese.

S bledulemi, krokusy i sněženkami,
mezi zbytky sněhu co všude kolem taje,
jaro přírodu z černo-bílé duhou obarvilo,
zpívá si a rozpustile na píšťalku hraje.

Sluníčko na Moranu si posvítilo
a děti s jarem jí pak z lesa ženou k řece,
kde za veliké slávy do vody jí hodí,
neb tam zima na jaře musí skončit přece.