lavička v rohu

Proutěná lavička v rohu zahrady
pletená na konci jara
živý strom pláče,když větve k zemi jdou
jak vlasy dlouhé ,nikdo se nepostará

nikdo jí nezalije,ptáky neodhání
jenom strom stoletý,co stín tu šíří
větev svou chápavou něžně k ní naklání
zatímco v koruně spí dva netopýři

..sedám tu často,sním
..unikám marné touze
..vítr tu nefouká,věčný stín
..jen voda bublá v blízké strouze..