Déšť

Pláč jsou kapky slz, 

které ti rozeženou chmury mraků,

a Slunce, tvé Já, se na tě usměje.

Když pak vidíš někoho se slzami v očích,

usmíváš se, protože mu vystupuje Slunce ze tmy,

a ty víš, že je pro něj naděje.

Až jednou odejdu budu jak krůpěje slz,

pomáhat Slunci napříč mrakům skrz.

Lidé chtějí za života dokázat velké věci,

ale ty vždy malými honosí se přeci.

A já, člověk, z mnoha malých životů,

na konci života v poklidu pokleknu do hrobu.

Pak i já opět zahalím oblohu,

až budu dolů padat někomu pomohu..