Konec

V krajnicích u silnice
V blátě a navátém prachu
Si houfy černých much
Šeptají své písně
V rytmickém bzukotu vlastních těl

A v srdci krajiny
Dýmá černý mor
Schovaný pod stébly trav
A vyčkává na znamení
K ničivému výstupu

Stromy tancující v melodii větru
Větvemi takty určují
A voda prsty svými
Vyladí píseň větru
V nádhernou symfonii sfér

V šeru a stínohrách
Se třpytí struny měsíce
A v řevu hřmícího nebe
Se blíží vůně deště
A kropí tmavou krajinu

Sopky probuzeny
Vysokými áriemi deště a větru
Si zahřívají ohnivou krev
A ze svých žil vypouštějí
Ničivou spoušť

A země polekaně
Vydává nářek svůj
Skrz ústa přírody
A volá v posledních
Záchvěvech umírání