Alej

Vzpomínky, malíř jež tu zanechal,
vsákly se do měkké půdy;
v tichosti celé to shlédly
černé pokroucené stromů údy.

A šedé nebe jen závidí,
chce slétnout pro myšlenky dolů.
Trhá se o ostré pazoury -
černé pokroucené údy stromů.

Snaží se s nimi rozmlouvat,
však slova se v kapky mění bledé;
spadají na zem v řetězcích,
na černé údy stromů pokroucené.