teplo v lavině

osměl se voda je chladná
ponoř se dno tě vábí
cesta zpět není snadná
když omotá tě led
když sváže tě a pevné drží
z rampouchů staví vězení
vločky se vrší lavina něžná
vyhaslé srdce nic nemění
zamrzá krev v životních stezkách
oči už oblékl skelný háv
tlukot už slábne ze závějí
dvě slzy ledu spadly na rukáv
zima je dáma ona vládne
jedno však neuhádne
že se jí konec blíží
slunce žár