Životodárný déšť

Procházím se po ulici a kapka vody na mě padá,
déšť nebeský pomali ale jistě se spouští,
usměji se, má duše se raduje, bude opět mladá,
však tváře lidí ostatních se rmoutí.

Všichni co kolem prochází výraz mučedníka mají,
ale nevidí, jak květy flóry rostou,
já však vidím krásu, až dech se mi tají,
jak vše déšť očišťuje, i květy mají auru čistou.

Kdo schová se pod deštník ten je o to ochuzen,
já sílu z deště nabírám plnými doušky,
láska, radost, štěstí, duch je povzbuzen,
čistí vzduch jak dýchali by jsme přes roušky.

Slzy andělské nám čistí vzduch,
aury naše, zvířat, rostlin, i všech lidí,
očistí nám cesty naše jak chodíme po lesích a luk,
některé rostliny jsou zatažené, za svou krásu se stydí.

Životodárná voda však přestává už z nebe kanout,
nejsem smutný, už vše je krásně čisté,
voda se vsakuje, země mohou vlhnout,
po dešti může opět přijít Slunce jasné.