Mustangové

 

Svěží vítr z letních údolí,

Nemají v očích strach,

Jejich srdce nic nebolí,

A v dáli se zvedá prach.

 

Jen vánek, vánek v uších zní,

O pláních nídherných,

To mámivé volání,

Zeleným hávem oděných.

 

Zurčení vody je žene dál,

Nic jim ve svobodě neschází,

Však kdo nám je vlastně dal?,

Ze srdce země pochází.

 

Nebo snad ze síly vesmírné?,

A hřívy větrem vlají,

Jejich srst je krásy nesmírné,

Kam dnes půjdeme?, se ptají.

 

Ach, oni hrdí a vznešení,

V očích moudrost nesou,

Do všech barev oblečeni,

Poutníci volnosti, kde jsou?

 

Nespoutaní synové a dcery větru,

Kde dnes asi zahlédnou je,

Uběhnou za den mnoho kilometrů,

Kterou cestu jejich stádo putuje.

 

To dnes nikdo neví,

Koně volné, ladné,

Komupak se asi zjeví,

Vidět je není snadné.

 

Jestli máš to štěstí je zahlédnout,

Uchovej tu chvíli,

Ve vzpomínkách budou s tebou plout,

Ať je noc či den bílý.