Les

 

Procházím se tajuplným lesem,

Sídlem elfů, tichým hvozdem,

Už ani nevím, kde jsem,

Pohlcena smaragdovým skvostem.

 

Svou přítomností ruším lesní lid,

Je vidět stromů stáří,

Uvolňující je zde klid,

Když měsíc stříbrně září.

 

Slunce prosvítalo listovím stromů,

Jiskry dopadaly na jemný mech,

Tvořivá mozaika světla a stínů,

Tak úžasné, že bere to dech.

 

Opěvované království víl,

Svou cestu jsi mi otevřelo,

Nechceš mi však ukázat svůj cíl,

Mé srdce na tebe nezanevřelo.

 

Kam vede cesta dlážděná mechem,

A kde končí ta, pokrytá listím,

Neukrátím si je spěchem,

Snad konec jejich zjistím.

 

Něžně mě paprsky pohladí,

Radostné zpěvy ptáků zní,

Kolem všude roste kapradí,

Naštěstí ráj to není poslední.

 

Jak dlouho již tu bloudím,

Kdo z vás to ví?,

Snad pár hodin, soudím,

Místo to, nad všechny se skví.

 

Ach matko, ochraň své dítě,

Až ruka člověka bude rvát zem,

Nebo chřtán nicoty sní tě,

Odvaha zasáhnout patří k ctem.

 

Přírodo, tvých ratolestí je mnoho,

Však každé z nich chraň,

Les světadílu toho, či onoho,

Bojovníkem za sebe sama se staň.

 

Pramatko, příliš jsem zbloudila,

Mou duši i tělo vzal les,

V kůru stromů jsem se přikryla,

Však žiji s tvým dechem, to věz.