Můj zámek

Vysoko modrý visí strop,
s nejdražším lustrem zlatým,
to je můj dům i můj hrob,
s podlahou zelenou zatím.

Vychrtlé, storuké sochy
v chodbách jak svícny,
pokoje jak pouštní plochy
a v nesčetných oázách sním své sny.

Do prostoru beze zdí
fouká mi, prší i sněží,
nic pokoje nehyzdí.
Ani nedohlédnu do věží

nejvyšších v světě širém,
tam střechy jsou zmrzlé, bílé.
Stále jsem ve svém zámku milém,
ale můj spolubydlící tak zlý je.