ekoduše k zastlání

mysl má
v chaotickém tanci
na talíři
v kruzích na lívanci
a něco pod nohy jí

 ruka cizí vkládá
touha strádá

snad jenom racek
v lanoví se směje
zobák lesklý
v lovném chtíči
smutně pěje

vody jsou chladné
a ani břichem vzhůru
jako důkaz zmaru
neplave žádná ploutev
dík fosilnímu daru

mysl má svázaná
tvými lany
načichlá
potrolejem
změňme plány
a cestu ukaž nám
měsíční korálku
a ve tvém svitu sporém
na mýtině
najdem obálku

v ní papír nepopsaný

 jdem o krok dál

  dál jenom zeleň s šedou
se tam sváří
v stromoví  liánách
obrys našich tváří
a není plodů k zakousnutí
jen touha přežít

kráčet nutí..

jen v šedém dýmu
co se vznáší
houf jisker poletuje
smutek práší
a nebýt větru toulavému
co po okolí
až k domu tvému

jich přines na podnose pár
snad abys nepoznala
očí žár

dovol mi v prachu
vykácených lesů
na uschlé kůře borovic
ukrojit krajíc ozdobit ho solí
a i když chtěl bych
nemám víc


seberu papír
co mi k nohám sypeš
pár starých pružin na spaní
několik lahví
život už v nich bují
a jednu duši k zastlání

a jen tak pro legraci

dám vše k recyklaci

navzdory smíchu tvému

posuň se v čase
k vodopádům
uvidíš šelmy vodu pít
ve větvích v tanci na liánách
pár opic ve hře rozkvetlých
a všude kolem pestrých barev vějíř
několik kmenů soupeří
a ten kdo ztratil
kontakt se svou zemí
navzdory vizím
nevěří