Svítám

když...
známé hlasy
vodu víří
tykadel roj
blankytný svit
k nebi
opět míří

svítám...

když...
hradba lesů
slůvka šumí
smutné,
nikdo nerozumí

běsům...

když...
světlo svíce
dohořívá,
slova peru
plamen krade
sotva tušíc,
kolik zbývá
času

do svítání...

když...
závoj
křídla vlasů skrývá
v šeru
svítám

naposledy?

těžko opouští se
... (světy)
když blaho duši
rozechvívá

naposledy?

když červeň vlije
barvu v líce
při výdechu
mezi stromy
rosa smáčí
obraz tváře
v kalužích
domnělé svatozáře
a vánek šeptá
do ucha
"Díky za nové ráno."

i přes hromy...

když ...
na hladinou
mlha vstává,
snídá duhu
(plná studu)
ve vlasy pak vplete stuhu
z korálků a vůně bříz
na zem padlých
bolestí

... svítá skrze mříž

pak slzy zítřků
v očích hoří
jak vlny...
statisíce moří
boří
hráze...
(snů)

pak víra věrně
střepy sbírá
v jednom směru
(v duchu)
ruce spíná

a rána
jsou zas jiná
a přec...

tak důvěřivě stejná