...jaro...

je to tak, pan jaro už někde vystupuje z vlaku
vím, taky k nám přijede, vím to už delší čas
napsal mi to nedávno sluncem do oblaků
je to můj milý, světoběžník, co nešediví mu vlas

rozbředlou cestičkou půjdu mu naproti
už slyším z nádraží na kopci táhlé houkání
vysušuje teplým vánkem moje mokré šlápoty
na smutná, prázdná místa skrytý život vyhání

potěší mne, jako potěšil mnohé jiné
naplní, jak vodou rybníky až k hrázím
moje naděje však brzy vždycky hyne
zas už ho k odjezdu na vlak vyprovázím