Podzim

Pod oknem nám zase stojí,

panák s pláštěm kaštanovým,

svadbu už nám nevystrojí,

z komínů už stoupá dým.

 

Dlouhá kápě halí stromy,

do smutečních závojů,

utichly i zlaté zvony,

i ty koně zapřáhli se do mlhavých postrojů.

 

Slunko teplo odjíždí nám,

někam za humna.

 

Mráz už brousí si kosu,

nový život schoval se zas do lůna,

není slyšet ptáků ani raní rosu.

 

Až spadne i ten poslední list,

až zvěř nebude mít co jíst,

tak teprv spadne první vločka,

a na pec zaleze i ta poslední kočka.

 

To si chvilku počkáme,

než se zas lásky a něhy dočkáme...