Pohled z okna..

Mraky zloby snášejí se nad betonovým světem,

kusy smutku rychlým letem,

ty se ve vzduchu vznášejí,

kyselé slzy Matky přírody na nás padají.

Trocha butanu a směs kyselin,

dříve rajská zahrada, teď jedovatý plyn.

Zdřevnatělé stvoly se tu tyčí,

každý člověk Zemi ničí.

Ruku v ruce zkáza s člověkem,

až propadne se pevná půda, snad se neleknem..