Pod botou chřoupe,
třpytivá bělost.
Vločky zářící,
vznáší se vzduchem.
Vločka za vločkou,
z oblohy se houpe.
Na řasách něžných,
taje v okamžení.
Chytit ji moci,
uzavřít v dlani.
Necítit mrazení,
na chvíli krátkou.
Schovat si vločku,
na horší časy.
V podzimu nerudném,
pustit ji na svět.
By radostnou bělostí svou,
těšila celičký svět.
Ohnivé barvy přikryla bělost, ale ona roztaje a bude bláto, sychravo a tma:(
Básní ti však lépe než u podzimní:)
28.10.2012 08:50:43 | Lilien
Ale pak nasněží znovu a znovu a znovu :) Děkuji, já jsem nějak zaseknutá u básniček, které se musí rýmovat, ač se někdy nelíbí...
28.10.2012 15:16:58 | Moniska
Jo. Zima je krásná, ale podzim je hezčí. Spousta barev a listí šustící pod nohama jako plážové vlny.
28.10.2012 08:47:24 | Robin Marnolli
Podzim je ošklivý. To listí je mokré, člověk na něm uklouzne a už leží.
28.10.2012 15:17:23 | Moniska