Anotace: Trocha toho jarního váleníse v trávě
potkal jsem rosu
po mé tváři směle
kráčela zemi vstříc
nedočkavá
jednoho rána
kolem probuzení
dřív než se slunce
na své cestě osmělí
ležím v tom jarním chvění
na nízkých drahách letu vos
jsem bos
a rád že zapomínám na sny
co se nezdají
nebýt mi líto té květiny
utrhnu jí
do klopy své vložím
a v každém přičichnutí
hledám den
v noze mé mravenčení
cestou vzhůru kráčí
pocit
že život kolem v malých porcích
protéká
tráva se obléká do zelených šatů
a sem tam žlutou stuhou
večer rozední
poslední kroky potokem se vrací
tam kde nejvíc chladí
vládne tůň