Tam u nás

Tam u nás – podzimní den

Mrazivý podzim, chlad zipsy zvedá,
po chodníčku se šine starý děda.
Místní oblíbený podivín Gusťa
s psiknutím otevřel pivo a již s chutí špulí ústa.
V místním obchodě známých lidí hlouček,
založilo soukromý debatní kroužek.
Prodavačka za pultem hledí do neznáma,
asi hledá léto, jež už není mezi náma.

Listí klouže tiše vzduchem, mlha na zem padá,
na zahrádce i poslední kytka nenávratně zvadá,
ježek již doplnil si spíž, je připravený ke spánku,
děda došel na okraj lesa a sbírá klestí hromádku.
Polozmrzlý hříbek z mechu kouká,
vzduchem letí zapomenutá moucha
a otravný komár jež odkudsi vzlét
toužebně hledá něčí holý hřbet na který by sed.

Podivín Gusťa rozradostněn pivní pěnou,
hraje si s flaškou na honěnou,
kolemjdoucí přátelsky pozdraví
cigaretku do pusinky usadí a zapálí
a už jen kouká a tiše cosi žvatlá
co na srdci má, to se nikdo nedopátrá.
Nad hlavou mu prolétá vlaštovek hejno,
zděšeně zjišťuje zdali neupustily lejno.

Děda již doma v kotli zatápí,
kraj se pozvolna v listí utápí
a teplý větřík jež před chvíli ještě vál
věje kdesi opodál.
Podzim nadobro převzal vládu
a tak zvykejme si na vládu chladu,
neboť koho nehřeje u srdíčka
musí jako děda spěchat do lesíčka.