Ledová královna

Zmrzlé konečky prstů, co nejdou zahřát,
zlomené srdce, co nebude hned tak tát.
Ledová královna kráčí kupami sněhu,
její dotyk vše mění, z ledu dělá sochu,
možná hledá, kdo by ji vysvobodil,
jizvy na srdci dotekem zahojil…
Smutek ji proměnil v kamenné tělo,
bez citu, smyslu, lásky, prostě všeho.
Kdo jí pomůže z hromady listí,
a v prudkém kopci ruku podá jí?
Samotná v davu kráčí alejí,
hoblinky ledu vrásky jí utváří,
kolem ní se točí roční období,
nemá už sílu utírat si slzy,
sama proplouvá lesy, stráněmi a loukami,
v zimě vše uspává ledovými vánicemi.