polesní

odjakživa bylo chybou
kácet stromy tupou pilou
struktura se ničí v řezu
pak jen ronit na pařezu ..

potrhaných nitek pláč
vykrvácet, ač se přičí
oltář z mechu
není zač

dovol smůle co na paty
nelepí se dávno již
ať zachrání kmen ten zlatý
přežít ježkům maj v něm skrýš

u studánky fronta tichá
voda šplouchá z horských řek
pomalu si loukou stéká
jako kapka po zádech

když se snaží kamzík strmou
zdolat skálu otřesen
hladil růžky o strom právě
snad že usnul a měl sen

jak mu laňka za ohybem
tam kde roste z mechu dub
omámená chutí bukvic
rošlapala záhon hub

chtěl ji pozvat
k hodování
pramenitou mámit zrak
slíbeno měl vzácných dobrot
(říkal bratr divočák)

jak se listí ke kořenům
sneslo aby krylo zem
probudil se trochu lekl
jal se nožkou rýpat zem

dejme tomu že se v lese
dějou věci nezvyklé
kdo tam nežil ten v krmelcích
nenecháva zpropitné