Věštírna

Nakřáplé ucho hrnku
s kaluží od kávy.
Hladinu mého smutku
se snížit nedaří.

Nestoudná zima tančí,
z hostiny nespěchá
a na nebeském ranči
slunce
je hvězda daleká.

Mrazu dech tiše sípe
po trávě paloučků,
jiskřivost zanechává
tisíců pavoučků.

Kalendář napoví nám,
co neví sedlina.
Když březen končívá se,
zas jaro začíná.