Terra Mater

Již drahné věky tkví tu svět,

to samý život, modrý květ.

Někdy Gaia tklivě pláče

a pod údery karabáče,

světlem metá těžký vřed.

Tu z jedné strany Krása vře,

z druhé zase Válka vzlíná,

i poupějí sté rozepře

a

láska nikdy neusíná.

Kol Hvězdy pokorně si tančí,

skloněná jak dívka nad vodou

když vlasy se jí smáčí,

zmámena snivou přírodou.

Říše modré zelené,

a snad i jiné jsou,

dnem i nocí zjizvené,

snad tu tíhu unesou...