Podzim

Jen lístek po lístku,
pomalu padá.
Zlatem se barví
a v zemi skryje.
Pofouká bolístku,
pohladí záda.
Trochu se snaží,
když vítr duje.

Přichází nepozván,
každý rok znova.
V bílou tmu halí
a očím skrývá.
Vrací se zahloubán,
říkat ta slova:
"Už nejsme malí"
a chmurně kývá.

A život utichá,
v koutečku choulí.
Pomalu srdce mu
tiše bije.
Jen drobná pleticha,
dělá mu bouli.
Usíná ve skrytu,
na lůžku zmije.

Dnové tu pomalu,
časy své krátí.
Hodiny chmurně se,
nocí vlečou.
Tak je to po staru,
kdož sílu ztrácí.
Předtím už nikam se
neutečou.