"Zkrocený" živel

Jsem silný živel,
kterého je třeba se bát,
život můžu navrátit,
stejně jako brát.

Klidná a mírná bývám
vánek rozčeří mě stěží,
hladká jako sklo,
jindy zas vlnky po mě běží.

Jak plyne čas a léta,
tím víc vzácnější zdám se být,
sucho a nemoci trápí Zemi,
a spousta lidí nemůže mě mít.

Vysychají mé prameny, mizí lesy,
místo nich paneláky se tyčí,
lidé strádají a umírají,
a přesto mě soustavně ničí.

Já čistá bývala jsem, jako křišťál,
každý se ze mě mohl napít,
teď aby člověk bál,
že ho doušek může zabít.

Domov, tak mi mnozí říkali,
byla jsem jim obživou,
dnes však zázrakem je,
když by ulovili rybu jedinou.

Dívat se na to nemůžu,
co jste to se mnou udělali?!
Kdyby vám takhle někdo škodil,
taky byste ho potrestali.

Můžu tu naříkat a stěžovat si,
nic z toho však nevidíte,
sami mi moc ubližujete,
čemu se pak divíte?