na předělu...

teplota je trochu pod nulou
vypadá to že se nic neděje
ozimy jsou nijaké
pole prázdná
a havrani se potloukají bez cíle

náhle však přeci jen
změnu pocítíte
přináší ji čerstvý van
prostoupený zelenými výdechy
lokám jej plně plícemi
holínky šplouchají
jako by se také nemohly nasytit
té svěží lahody
a já ve sloupořadí
hledám průhledy

je plné rozkoše
to bloudění bez cíle
kdy se nemusím nikam hnát
s uřícenou tváří
můžu se obracet
kam se mi zachce
s pocitem
že krajina je mi plně k dispozici
jen pro ten blahý pocit

z dálky se nesou
jakési tupé rány
náhle poznávám
to jelen vládce hvozdů
se zbavuje paroží
vzdává se všeho
co patří do včerejška
nehodlá nosit odznaky
minulé plodnosti

táhne mne to za ním
k tomu okamžiku
ve kterém je utajen
fenomén zániku a vzniku
kdy v té chvíli obnaženosti
začne bujet na pučnicích
nové návěstí života
neboť růst se nedá zastavit

kráčím zvolna
až dojdu cíle
na malém návrší
kam lidská ruka nedosáhla
a vracím se trofejí
krále lesa
pro mne talismanem
co je symbol proměny
z minulého do budoucna